Vliv PC her na náš organizmus

čas vydání: 01.12.2006 - 16:06

Tentokrát mám pro Vás trochu rozsáhlejší úvahu na téma "problematika počítačových her". Vliv PC her na lidskou psychiku a na celý lidský organismus je velmi ožehavé téma. Ze všech stran se na nás řítí hordy odlišných názorů od všech věkových skupin. Lze jednoznačně říci, zda na hráče mají počítačové hry vliv dobrý nebo špatný? Pojďme se na to podívat a rozebrat vše trochu víc podrobně...

Asi se většina lidí, co do této problematiky trochu vidí nebo se jí po určitou dobu zabývala, setkala hlavně s negativními ohlasy k tomuto tématu. Není to ale asi nic překvapivého. Ono se mnohem lépe kritizuje, než chválí a tato oblast může spoustě neinformovaným lidem a rádoby kritikům poskytnout prostor pro prezentaci jejich negativního názoru. Už jen fakt, že počítačové hry tito kritikové odsuzují obecně bez ohledu na to, zda je to 2D skákačka z roku jedna dvě nebo zda se jedná o hru "dnešní doby" postavenou na vynikající 3D grafice s realistickým a plně interaktivním okolním prostředím, dokazuje, že jsou tito lidé neinformovaní a většina z nich asi ani vůbec neví, co kritizuje. Chovají se jako někdo, kdo si přečte obsah knihy na obálce ob jeden řádek a pak prohlašuje, že kniha nestojí za nic. Když se ho zeptáte proč, tak se možná ani nedočkáte uspokojivé odpovědi, nebo je z odpovědi rovnou patrné, že dotyčný vlastně ani neví o čem mluví. Proto mezi lidmi, kteří mají dostatek informací, většinou panují jiné názory než mezi lidmi, kteří PC hry odsoudili ještě před tím, než si stačili utvořit objektivní názor.

Nyní mám na mysli hlavně lidi, kteří viděli počítač třikrát v životě a to pouze na obrázku v novinách. Pod pojmem počítačová hra se jim vybaví počítačové hry obecně, tak jak je znají z doslechu nebo z reklam. Jejich představy se okamžitě přesunou k velice diskutovanému tématu "násilí v PC hrách" a jako jejich hráče si představí pochybné existence sedící v malých zateměných místnostech, jak celé dny jen sedí před monitorem a zběsile "buší" do klávesnice. Zákonitě pak tito lidé nemůžou počítačové hry schvalovat když jim ještě k tomu všemu cpou ze všech stran hlavně média do hlavy, že PC hry jsou špatné, podporují rozvoj násilí v mysli dětí atp. Vzhledem k tomu, že je to často jednostranná informace, která se k nim dostane a oni nemají možnost srovnání, mohou si na celou situaci vytvořit špatný názor. Vůbec pak nemyslí na to, co s sebou PC hry přinášejí a ani je nenapadne, že se po celém světě pořádají turnaje v hraní některých her a je to pojato jako každý jiný turnaj například ve sportu. Kdy se ale turnaje v hraní PC her stanou tak známými jako jsou mistrovství světa nebo olympiády, to nevím, ale možná se přeci jen v budoucnu dočkáme zařazení této disciplíny do olympijských her.

Asi nejvíce diskutovaným tématem v této oblasti je "Násilí v počítačových hrách". Hry s válečnou nebo jinou tématikou, kde se objevuje násilí jsou ze všech stran odsuzovány jako nevhodné a nemorální. Rozvíjí údajně agresi u lidí, kteří je hrají a tito lidé jsou pak agresivnější ke svému okolí v reálném životě. V krajních případech dokonce mohou prý někteří v takových hrách nalézt inspiraci ke spáchání nějakého trestného činu jako třeba vraždy apod. Dle mého názoru autoři těchto výroků opoměli pár důležitých faktů. Ať už jsou hry jakkoliv realistické, člověk, který má zdůrazňuji zdravý rozum, stále dokáže rozlišit mezi virtuální realitou a skutečností. K prolnutí těchto dvou oblastí může dojít snad jen u duševně chorých lidí. A tito lidé k tomu ani nebudou potřebovat hrát počítačové hry! Bohatě si vystačí s jedním akčním filmem. Chce snad někdo řici, že duševně zdravý člověk ve virtuální realitě někoho zastřelí a po obědě si zajde na procházku a také příležitostně někoho "odbouchne"? Ve virtuální realitě je v podstatě možné všechno, ale nikdy ze svých činů, které si jen na nečisto vyzkoušíte na počítači, nemáte takový pocit jako byste je provedli v reálném světě. Ani sebelepší hra Vám takovou zkušenost dát nemůže! Proto ve virtuální realitě se nikdo nebude zdlouhavě rozhodovat zda na někoho vystřelit nebo ne. Jednoduše vystřelí, protože ví, že vše je jen "jako" a nebude to mít žádné následky ani pro něj ani pro okolí. Vše se dá vrátit, restartovat, vymazat nebo předělat. V každém z nás je nenávist, zloba, ale lidé umí kontrolovat míru jejího projevu. Mnohokrát se ale stane, že se v nás po špatném dni nahromadí agresivita, kterou v sobě dusíme a pak stačí málo a lítají nejen slova, která nás později mrzí, ale dochází i k fyzickým konfliktům. Není mnohem lepší si sednout k počítači a v bojové hře zmlátit pár postaviček z polygonů, a vybít si tak svou agresivitu? Pokud by to tak fungovalo u všech lidí, určitě by to celé lidské společnosti prospělo! Agresivita je přirozená vlastnost a ať chceme nebo ne, máme jí v sobě. Řešení je v hledání způsobu, jak se ovládnout. A jedním z těchto způsobů je vybití si přebytečného vzteku alternativní cestou. Stejně jako lze za alternativní cestu označit některé bojové PC hry, hlavně s tématikou bojového umění, můžeme sem zahrnout i některé sporty. Uvažte, že máte chuť do něčeho nebo někoho praštit. Ideální bude postavit se před boxovací pytel a začít si vztek vybíjet na něm. Po pár silných úderech se vám jednoduše uleví. U rozumově vyspělého a duševně zdravého člověka, který má "všech pět pohromadě", podle mě nehrozí již zmíněné a tolik diskutované problémy s prolnutím virtuální reality se skutečností. Jedinou výjimku u duševně zdravých lidí mohou tvořit děti do určitého věku. Děti si představu o světě, o tom, jak se mají v životě chovat, o tom, co je správné a co ne, utvářejí v raném stádiu svého života. Nikdo se nerodí s představou o světě a s morálními zábranami dvacetiletého člověka. Pokud na dítě v tomto období jeho psychického vývinu budou působit takové negativní faktory jako přehnaná agrese v jeho okolí, ať už ve filmu nebo v počítačových hrách, ale i kdekoliv jinde, může dojít k tomu, že dítě si vštípí do paměti, že takové jednání je "normální" a bude se nabytými zkušenostmi řídit po zbytek svého života.

Nejsou jen "násilnické" hry, ale jsou i hry naprosto jiných žánrů. Asi se shodneme na tom, že hry podobné "Hledání min" ve windows nebo Solitare nemohou být téměř vůbec škodlivé. Naopak pomáhají rozvíjet naše myšlení. Dále se můžeme zaměřit na různé dobrodružné hry (Adventury), kde je hlavní částí hry poutavý příběh a hráč řeší různorodé hlavolamy a hádanky. Člověk si hraním těchto her může příjemně zkrátit dlouhé zimní večery a opět rozvíjí svou představivost a myšlení. Do oblasti her, rozvíjejících myšlení můžeme zařadit i strategické hry, ve kterých se mnohdy také objevuje násilí, ale ne tak, jak to známe z akčních her. Úkolem těchto her je hlavně budovat například svou civilizaci. Ve většině případů se ve hře soutěží o to, kdo má vyvinutější civilizaci a silnější armádu a tudíž porazí slabší civilizaci. Můžeme sice říct, že se zde opět objevuje násilí, ale tyto hry především hráči nastíní situaci z historicky významných událostí, především bitev. A je snad dějepis špatný a pro lidi nebezpečný předmět, protože se v něm probírají bitvy, které sice rozhodly o dějinách Evropy a o tom, jak tu dnes žijeme, ikdyž se v nich samozřejmě vraždilo jako na běžícím páse? Představy mladých chlapců, kteří si hrávali na indiány a pak na vojáky, že z nich budou váleční hrdinové jako Rambo apod. jsou samozřejmě pouze dětské představy a každý normální člověk ví, že válka je věc, která s sebou přináší pouze utrpení. Vojáci, kteří ve válce byli mohou mluvit o štěstí, že se z ní vrátili. Lidé si jednoduše někdy neuvědomí, že to nemusí být oni, kdo skolí stovky nepřátel, ale místo toho šlápnou v džungli na minu a nejen válka, ale i jejcih život skončí bez jediného výstřelu. Proč o tom mluvím? Protože bych rád zdůraznil, že prostřednictvím her s válečnou tématikou, které jsou, aspoň v rámci možností, opravdu realisticky spracované, se člověk doví, jak to doopravdy je. Jak je snadné přijít v boji o svůj život, který v reálu má každý pouze jeden. Při promítání naučných filmů na hodině dějepisu stejně většina žáků nedává pozor a nemají šanci se dovědět, jak to doopravdy je. Když jim ale tuto situaci předložíme v počítačové hře, která je mezi nimi populární, ponoří se do jejího děje a mají tak větší šanci vše pochopit. Ne všechny hry na lidi takto zapůsobí a ne všechny hry tento fakt lidem dokážou předložit tak, aby ho pochopili. Nelze říci, zda jsou počítačové hry pouze dobré nebo pouze špatné. Každá hra je tvořena za určitým účelem a většinou je to za účelem zábavy. Některé hry se vyvedou a jiné ne, tak už to jednoduše je a bude se vším, nejen s počítačovými hrami.

Každý z vás už jistě někdy slyšel, ať už od svých rodičů nebo jiných starších čelnů rodiny, frázi na způsob:"Co prád sedíš u těch her! Za nás to nebylo a taky jsme bez toho živí!". Abych řekl pravdu, názor těchto lidí mě dost zaráží. Už jen proto, že by mohli říci:"A co televize. Před 100 lety ještě nebyla a taky jsme živí." Podle této teorie bychom se mohli vrátit do jeskyní a žít jako před 20.000 lety. "A taky bychom byli živí". Technický pokrok nabízí nejen užitečné věci na poli vědy, ale i na poli zábavy. Vždyť člověk je od přírody hravé a zvědavé stvoření, které chce neustále objevovat nové možnosti! Proto tento xenofóbní přístup není správný.

Negativní dopady na lidský oraganizmus má hodně věcí nebo činností, ale hraní PC her se mezi ně dá zahrnout také. Už jen fakt, že člověk při této činnosti pouze sedí ve strnulé poloze, dívá se jedním směrem stále do stejně vzdálenosti a jediné pohybující se části těla jsou ruce, které neustále "ťukají" na klávesy a "šmejdí" myši po stole. To může po pravidelných, dlouhých časových úsecích strávených takovou činností vést k vážným zdravotním potížím oběhové soustavy, ale i krční páteře a celkově to negativně působí na náš organizmus. Už jen mít zaostřen svůj zrak na stále stejnou vzdálenost 1,5m po dlouhé hodiny je pro naše oči hodně vysilující. Ovšem k těmto problémům nemusí vést jen sezení u PC za účelem hraní her. Dnes prakticky každý ve svém zaměstnání sedí aspoň část dne u počítače, a ikdyž nehraje hry, ale píše e-maily a různé dokumenty, může na tom být za pár let stejně jako hráč, který dlouhodobě hraje počítačové hry. Navíc dnes nesedíme jen u počítačů, ale sedíme úplně všude. Ve školách, v práci, doma u TV, v autě a v autobuse, a tak bych mohl pokračovat pořád dál. Ničení našeho zdraví nám nepomůže zastavit vymýcení PC her z našich počítačů, ale kompletní změna návyků v našem životě.

Rodiče neradi vidí, když jejich ratolesti celý den sedí u počítače nebo u televize. Obecně je však sezení u televeze tolerováno mnohem více, než sezení u počítače. Přitom počítač je z mnoha ohledů rozhodně lepší variantou trávení volného času pro každého z nás. Sedět v křesle a tupě zírat na obrazovku zvládne každý. Člověk u sledování televize nemusí prakticky vůbec přemýšlet, nemusí si nic představovat nebo řešit nějaký problém. Vše za něj vyřeší někdo jiný. Pokud ale člověk sedí u počítače, je to něco jiného. Samozřejmě je možné z počítače na čas udělat náhradu televize, neboť sledování filmů na PC není nic neobvyklého, ale většinu času strávíme jinou činností, než jen zíráním na monitor. Zde se jedná o přímou interakci mezi počítačem a jeho uživatelem. Nestači jen sedět a čekat až počítač něco vymyslí za vás. To vy musíte vymyslet, co má počítač udělat a v tom je zásadní rozdíl.

Závěrem bych rád podotknul, že není možné PC hry rozdělit na jen špatné nebo jen dobré. Tvrzení, že PC hry jsou škodlivé také není pravda. Vždyť se říká, že "kdo si hraje, nezlobí". Je to jedna z mnoha forem zábavy nejen pro děti, ale i pro dospělé a společnost by to měla akceptovat. Nadruhou stranu se v životě nemá nic přehánět a je důležité mezi věcmi udržet tu správnou rovnováhu. Ne nadarmo se říká:"Všeho moc škodí!" Stejně jako existuje mnoho špatných, ale i mnoho dobrých knih, existuje i mnoho špatných nebo dobrých počítačových her a tak to je a bude se vším.

Všechny zde publikované materiály jsou majetkem jejich vlastníků! Jejich přebírání a další šíření bez souhlasu autora je výslovně zakázáno!
program by kybrex © 2006 - 2008
Centauris.wz.cz - all rights reserved